NUMAZON Wiki – testovací

Chelátové formy mikroprvků

Chelátová forma obsažených mikronutrientů přináší maximálně efektivní způsob vstřebávání důležitých prvků, jako jsou zinek, měď, mangan a železo. Mikronutrienty v chelátových vazbách jsou přirozenou součástí rostlinných pletiv. Jako chelatační látky používáme mimo jiné i látky indikované v humánní medicíně.

Kovové mikroprvky jsou nezbytnou součástí výživy rostlin (viz. bio-mineral). V chemických hnojivech jsou tyto kovy dodávány v iontových sloučeninách např.  síran měďnatý nebo chlorid zinečnatý. Taková forma může reagovat s ostatními složkami hnojiva na nerozpustné sloučeniny, které jsou tedy pro rostlinu neužitečné, ale zejména je toxická. Při případném přehnojení je vyšší obsah kovových mikroprvků jedovatý pro rostlinu i pro spotřebitele. V hnojivu JUNGLE indabox jsou mikroprvky dodávány v  „kleci“ z aminokyselin. Rostliny samy dokážou tyto kyseliny s podobným účinkem samy vyrábět (např. kys. citronová) a používají je k uvolnění kovu z půdy a jeho transportu do rostlinného těla. Organická chelátová molekula:

  • zcela zamezuje toxicitě kovu, rostlina si chelát „rozbalí“ jen v případě, že daný atom kovu skutečně potřebuje
  • díky nosiči tvořenému aminokyselinou jsou tyto molekuly výborně vstřebatelné
  • díky efektu „klece“ z organické molekuly je vyloučena možnost předávkování mikroprvky
  • dostupnost mikroprvků zajišťuje v širokém rozmezí pH.

Samotné slovo chelát je odvozeno z řeckého „chelós“ znamenající krabí klepeto a vystihuje, jak je atom kovu „chycen“ svým organickým nosičem. Pro představu se podívejte na strukturní vzorec chelátové molekuly EDTA nesoucí atom zinku (Zn):

Nejčastěji používaná chelatační činidla jsou:

  • EDTA – kyselina ethylendiamintetraoctová (vhodná k vázání Mn2+,Zn2+,Cu2+)
  • DTPA – kyselina diethylentriaminpentaoctová (vhodná k vazbám Fe)
  • EDDHA – kyselina ethylenediamindihydroxyphenyloctová (vhodná k vazbám Fe)

EDDHA a DTPA chelatují jen železo. EDTA chelatuje měď, zinek, mangan, železo (Fe2+ i Fe3+). Na rozdíl od jiných výrobců poskytujeme v chelátových vazbách i zinek, mangan a měď, což se příznivě podílí na výnosu.

Protože chelát Fe-EDDHA ve směsi s Fe-DTPA je mnohem stabilnější v alkalickém prostředí, měl by být upřednostněn před FeEDTA a samotným FeDTPA ve vodách s vysokým obsahem uhličitanu vápenatého (tvrdá voda). Jeho použití je velmi efektivní a většinou stačí jen část dávky k stejnému účinku v porovnání s Fe-EDTA nebo kyselinou citronovou (bezbarvé cheláty), které obsahují hnojiva některých jiných výrobců. FeEDTA je navíc nejméně stabilní. V pH nad 6.5 se rozpadne 80% do cca 2 týdnů. Z těchto důvodů jsme pro hnojivo JUNGLE indabox zvolili jako hlavní chelatační organickou látku FeEDDHA.

 sumární vzorec:C18 H 20 O 6 N 2Fe

Systematický název: EDDHA [ethylendiamindi( o -hydroxyphenyloctová) kyselina] ,nebo EHPG [ N, N‘ -ethylenbis-2-( o -hydroxyphenyl) glycin].

V důsledku silných vazeb mezi fenolovými skupinami a iontem Fe (III), jsou cheláty tohoto typu mnohem stabilnější, než je tomu u čistě karboxylových chelatačních činidel, jako je EDTA. Vazba fenol-Fe(III) způsobuje červeně purpurovou barvu složky MIKRO.

Tento model zobrazuje skoro dokonalý osmistěn, který tvoří centrální chelátovaný atom železa spolu s dvěma karboxylovými kyslíky, dvěma fenolátovými kyslíky a dvěma aminovými dusíky na vrcholech osmistěnu (oktahedronu). Dokonale symetrická vazba mezi železem a jeho sousedícími vazebnými atomy je příčinnou mimořádné stability tohoto námi používaného chelátu.

Chirální uhlíkový atom váže čtyři různé funkční skupiny, tím vytváří asymetrii a dovoluje vytvořit dvě zrcadlově odlišné prostorové konfigurace. V EDDHA jsou dvě takováto asymetrická centra, proto je celkový počet prostorových konfigurací 2 2, neboli celkově 4 optické isomery. Díky vlastní symetrii molekuly EDDHA jsou však dvě a dvě z těchto konfigurací totožné, jsou tedy izolovatelné pouze dva isomery (ortho a meso). Směs isomerů se nazývá racemická směs (racemát). Na vzájemném poměru těchto optických izomerů je závislá celková biologická aktivita chelátu, projevující se různou mírou dostupnosti železa pro rostlinu.